Jak přimět děti k pohybu? 

Už dávno neplatí, že děti milují pohyb a byly by schopné běhat celý den. Dnes je to táhne spíše k technologiím a mezi nejoblíbenější koníčky se řadí počítač a sledování televize. 

Přimět děti k pohybu, obzvláště pak dnes, kdy nemají ani ty dvě hodiny tělocviku týdně, natožpak nějaký volnočasový kroužek, se ukazuje jako pořádný oříšek. 

Jde ale o zdraví dětí, a tak buďme neoblomní a na pohybu trvejme. Jak na to? 

Důležité je děti neodradit. Sami dobře víme, jak je někdy těžké se k něčemu dokopat. Jak se nám už nic nechce, když přijdeme práce domů a uděláme si pohodičku na gauči. Ruku na srdce, kdo už se pak večer donutí k tomu jít si zacvičit? U dětí to bývá stejně.

Běžte příkladem a dejte dětem vzory 

Ano, jak je psáno výše, mnohdy (dobře dost často, vlastně většinou) se nám nechce, ale jinak to asi nepůjde bez řečí typu: „A jaktože taťka může zůstat doma a já musím ven.”

Dejte dětem i jiný vzor než jste jen vy. Sledujte sport, fanděte, zajímejte se o něj. Dejte dětem i jiné vzory, ne které najdou na Tiktoku nebo na Twitchi. Malým dětem se určitě budou líbit i pořady pro děti, kde se cvičí. Vtěší třeba může zaujmout nějaké pohybové představení.

A jak se tedy s dětmi hýbat?

Jděte se ven projít, vezměte s sebou třeba balón a cestou si kopejte nebo najděte vhodnou zeď a rozpoměňte si na házení postupky. Holky může bavit skákání gumy. Pokud potřebujete cíl cesty, zkuste geocashing a hledejte s dětmi poklady. Občas to chce vyšplhat na nějaký kopec, natáhnout se na strom nebo podlézt lávku…

Důležité je zkrátka dostat se ven a u někoho bude klíčová i motivace. Jakmile minete hřiště, odhoďte stud a běžte zavzpomínat na dětská léta a pověsit se za ruce na prolízačku. Schválně, jak dlouho se udržíte vy, jak dlouho táta a jako dlouho dítě? Hecování oceníte zvlášť, když máte doma dítě, které nerado prohrává. To můžete poměřovat cokoli, kdo dál uběhne, aniž by ho píchalo v boku, kdo dá rychleji padesátku. Pokud má váš potomek rád rlzné technologické vychytávky, mobil a apky, zkuste vymyslet druh pohybu, který ho bude bavit a který bude měřitelný. Po návratu domů může sledovat výkon a pokrok. 

Kolo je vděčné a pokud máte tu možnost, jezděte s dětmi na kole nebo třeba na bruslích. Pokud se bojí, pomozte mu překonat strach a zpočátku jezděte jen na rovných nefregventovaných cestách. 

Příliš nákladný není líný tenis nebo badminton. Pálky lze vzít do batohu a pinknout si jde i na louce.

Když je ošklivo nebo prostě nemůže ven, neznamená to, že se bude celá rodina jen válet. Zkuste se protáhnout alespoň na deset minut, a to všichni. Zadejte do vyhledávače třeba spojení tělocvik online a inspirujte se, co vše lze vymyslet v obýváku. 

Čím větší dítě, tím větší odpor k povinnému pohybu?

Nenásilná a ideální je chůze. Pořiďte krokoměr, nebo aplikaci na měření délky chůze a zapojte do akce širší rodinu nebo třeba spolužáky ze školy. Co třeba vyhlásit, že kdo nachodí nejvíce kroků, dostane dort (co nejzdravější variantu samozřejmě) a ten kdo nejmíň mu ho bude muset upéct?

A co vaše děti? Chtějí se hýbat dobrovolně nebo je pro ně i chůze za trest? A jak s nimi pracujete? 

Sandra Špačková
foto: unsplash.com